Viděl jsem pradávnou pohanskou společnost, která věřila, že jedna z jejich dívek je někdo, koho nazývali čarodějnicí. Věřili, že vše, čeho se dotyčná dívka dotkne nebo naopak, co se byť omylem dotkne její kůže, se záhy změní v něco neživého, v jakýsi černý dehet. Proto byli vybráni dva silní muži, kteří vykonají rituál, očistu plamenem. Před zraky všech přihlížejících museli tuto exekuci vykonat naprosto nazí, aby bylo vidět, že dotyčná dívka se jich nikdy nedotkla. Že sami nejsou postiženi tímto černým dehtem, který můžete vnímat i jako podobenství morových ran. Jen neposkvrnění mohou soudit.

Můžete vidět i ekologickou složku v podobě barevných můr, které by měly sát nektar vytékající z oněch krásných květů. Ale nemohou, protože květy jsou v plamenech. A tak, jako vždy, se musí příroda a živé bytosti přizpůsobit, aby mohly žít dál. Nezbývá nic jiného, než sát onu černou tekutinu stékající po obličeji dané dívky.

Grafické, ornamentální vyobrazení v pozadí znázorňuje uzavřeny kruh, cyklus. Od pylu, sémě, nektaru, přes živého tvora až po jeho smrt v plamenech. Neustálý koloběh, nekonečná smyčka.

akryl na dtd desce
200×80 cm

rok 01/2025